EVA KOŤÁTKOVÁ: SRDCE ŽIRAFY V ZAJETÍ JE O DVANÁCT KILO LEHČÍ
Kurátorka: Hana Janečková
Účastníci: Eva Koťátková s kurátorkou Hanou Janečkovou, ve spolupráci s Himali Singh Soin, David Soin Tappeser (Hylozoic/Desires), Gesturing Towards Decolonial Futures a kolektivy dětí a seniorů
Komisař pavilonu: Michal Novotný, Národní galerie Praha
Výstavní projekt Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí čerpá z historie československých akvizic zvířat ze zemí globálního Jihu a zkoumá příběh skutečné žirafy jménem Lenka ze současných ekologických a dekoloniálních perspektiv. Skrze imaginaci tak buduje prostor pro nové způsoby promýšlení vztahu k přírodě.
Podnětem pro kolaborativní projekt přední české umělkyně Evy Koťátkové se stal příběh žirafy Lenky, která byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde se stala vůbec první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky, poté bylo její tělo darováno Národnímu muzeu v Praze, kde bylo vystaveno jako muzejní exponát až do roku 2000. Koťátková na projektu pracuje v autorském týmu s kurátorkou Hanou Janečkovou a ve spolupráci s Himali Singh Soin, Davidem Soin Tappeserem (Hylozoic/Desires), kolektivem Gesturing Towards Decolonial Futures a kolektivy dětí a seniorů. Komisařem české prezentace na 60. bienále umění v Benátkách je Michal Novotný, ředitel Sbírky umění po roce 1945 v Národní galerii Praha.
Kolaborativní projekt Evy Koťátkové Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí znovuoživuje Lenčin příběh a pojímá ho jako poetické, zhmotněné setkání mezi publikem, přizvanými spolutvůrci a spolutvůrkyněmi a autorkou, zároveň se však také stává místem kritické intervence pro proměnu vazeb mezi lidskými institucemi a přírodním světem.
Spolu s dalšími autory a autorkami na daném námětu zkoumá způsoby, jak se setkáváme se zvířaty, díváme se na ně a učíme se o nich, a současně kritizuje hierarchie, násilí i vytěžování přírody, které je často součástí těchto procesů. Projekt proto navrhuje různé způsoby zapojení, v nichž mají imaginace a emoce stejnou důležitost jako historický narativ. Na interpretaci Lenčina příběhu Koťátková spolupracovala s uměleckým a skladatelským duem Himali Singh Soin a David Soin Tappeser (Hylozoic/Desires), ale také s dětmi, pedagogy a seniory, kteří byli Lenčinými současníky. Jejich hlas spolu s instalací vytváří kolektivní tělo jako místo sdílení a vyprávění příběhů. Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí díky přispění kolektivu Gesturing Towards Decolonial Futures buduje prostor pro zakoušení sounáležitosti skrze emoce, doteky a ekologické vazby namísto tvrdých pojmů identity a národa.
Eva Koťátková
Eva Koťátková je jednou z nejvýznamnějších českých umělkyň své generace. Prostřednictvím kritické institucionální praxe v současném umění se zabývá alternativními vzdělávacími modely, ztělesněnou participací a způsoby, jak se vztahujeme k přírodě. Ve své působivé a komplexní tvorbě už od počátku své dráhy jako umělkyně, pedagožka a aktivistka čerpá ze hry, osobní a ztělesněné paměti, radikální imaginace s přesahem do budoucnosti, sociálních utopií a praktik péče a hledá stavební kameny lepších světů. Je spoluzakladatelkou Institutu úzkosti a časopisu Krunýř a angažuje se v několika vzdělávacích projektech, jako jsou Škola imaginace a Futuropolis. Samostatně vystavovala v Nottingham Contemporary (2023); Arter (Istanbul, 2023); Národní galerii Praha a CAPC Bordeaux (obojí v roce 2022), Kunstverein Hamburg (2018); Pirelli Hangar Bicocca (Milán, 2018); Belvedere 21 (Vídeň, 2017); Centre d’art contemporain (Pougues-les-Eaux, 2016). Svá díla představila také v Metropolitním muzeu umění (2018), na 16. istanbulském bienále (2019) a na documenta fifteen (2022).
Hana Janečková
Hana Janečková je výzkumnice a kurátorka zabývající se politikou těla, ekologií, kritickým kurátorstvím a dekoloniálním feminismem v nedávném a současném umění. Působí jako odborná asistentka se zaměřením na současné umění na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU). Byla stipendistkou Fulbright-Masarykova programu na Rutgers University a v Brooklynském muzeu (2021–2022). Mezi její poslední vybrané projekty patří kolektivní monografie Nature Red in Tooth and Claw (Tranzit SK, 2023), kolektivní monografie Animal Touch (ArtMap 2021, ed., s Evou Koťátkovou) a Multilogues on the Now (2022), Radicalizing Care: Feminist and Queer Activism in Curating (Akademie umění, Vídeň, 2021) a Diagnóza, Artalk Revue (2018, ed.) V současnosti připravuje vydání své první monografie Feminist Alliances and Politics of Body. .
Michal Novotný
Michal Novotný je ředitelem Sbírky umění po roce 1945 v Národní galerii v Praze a komisařem českého pavilonu na Benátském bienále 2024. Vyučuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svém výzkumu se zaměřuje na identitu středoevropského a východoevropského umění a na to, jak je konstruován pojem kvality v umění s ohledem na materiální podmínky jeho produkce a vystavování. Mezi jeho nedávné projekty patří nová sbírková expozice 1939–2021: Konec černobílé éry (s Evou Skopalovou a Adélou Janíčkovou, Národní galerie Praha, 2023), spolupráce s Centre Pompidou na festivalu MOVE (Národní galerie Praha, Centre Pompidou, Paříž 2022) a výstava Digitální blízkost (Národní galerie Praha, 2021).
Hylozoic/Desires
Hylozoic/Desires (Himali Singh Soin & David Soin Tappeser) je multimediální performativní duo, pohybující se mezi Londýnem a Dillí. H/D ve své tvorbě kombinují experimentální poezii a autorskou hudbu s cílem vyvolat borgesovskou spekulativní budoucnost. Směřují k plochému ontologickému éteru, v němž si jsou rovny všechny formy života – kámen, duch, stroj i člověk. Himali Singh Soin je spisovatelka a umělkyně. Ve svých dílech využívá metafory z vesmíru a přírodního světa, na jejichž základě buduje imaginární kosmologie interferencí a propletenců. David Soin Tapesser je bubeník, skladatel a performer zaměřující se na myšlenky času, vzájemné závislosti a jinakosti. Jeho performance a kompozice využívají rytmus ke kodifikaci, manipulaci a dekonstrukci lineárního vnímání času.
Gesturing Towards Decolonial Futures
Kolektiv GTDF (decolonialfutures.net) slouží jako prostor pro spolupráci výzkumníků*ic, umělců*kyň, pedagogů*žek, studentů*ek, aktivistů*ek za sociální spravedlnost a životní prostředí a strážců*kyň ancestrálních/domorodých znalostí, kteří se chtějí zapojovat do odborných, uměleckých, pedagogických a vizuálních mapovacích experimentů na poli vzdělávání.
Projekt je realizován za podpory Ministerstva Kultury ČR, Národního plánu obnovy a EU.
Foto a ilustrace: Aleksandra Vajd, Eva Koťátková