O českém a slovenském Pavilonu v benátkách
Český a Slovenský pavilon v Benátkách je jedním z pozdních děl architekta Otakara Novotného a byl dostaven a slavnostně otevřen k první účasti Československého státu v roce 1926. Výstavní pavilon se nachází v jedné ze dvou hlavních ulic parku Giardini v sousedství s pavilony Francie, Německa a Velké Británie. Jedná se o velmi účelnou stavbu jednoduchých tvarů, kde leckteří mohou nacházet podobnost s antickým chrámem. Čisté linie interiéru a jednolitý prostor výstavní síně pod střešním světlíkem, který velkoryse osvětluje vše pod ním denním světlem, nabízí velice autentický a funkční prostor pro vystavená umělecké díla. Autor pavilonu Otakar Novotný, svého času žák a spolupracovník architekta Jana Kotěry, je společně s jeho učitelem skloňován s pojmem moderní architektura.
Otakar Novotný se nechává inspirovat po svých cestách Evropou, jeho významným a často používaným prvkem je práce s cihlou, nevyhýbá se však i tehdy modernímu přístupu kubistické stavby, prvkům art deca až k jeho posledním architektonickým realizacím v čisté formě funkcionalismu. Otakar Novotný nezůstává u jednoho stavebního stylu a dle potřeby kombinuje jednotlivé prvky a vrací se k předešlým technikám. Mezi jeho významné stavby patří například Štencuv dům v Salvátorské ulici, Sequensova vila pod Vyšehradem nebo Kubistické učitelské domy. Posledním a zřejmě i nejvýznamnějším architektonickým projektem je realizace nové výstavní budovy spolku Mánes, v které nacházíme podobné architektonické prvky jako v Česko-slovenském pavilonu v Benátkách. Po válce již Otakar Novotný nemá další příležitosti realizovat své návrhy a je v prostředí české architektury i přes jeho význam a kvalitu realizovaných staveb téměř zapomenut. To však nebrání vnímat architekta Novotného jako jednoho z neprogresivnějších architektů moderny minulého století.
Fotografie © Roman Franc
Historie:
Ač se první bienále v Benátkách datuje od roku 1895, Československo se historicky poprvé účastní této přehlídky umění až v roce 1920 a to okamžitě po vzniku nového samostatného státu. Československo tou dobou nedisponuje vlastním pavilonem, avšak vystavuje v centrálním pavilonu v Benátkách po boku dalších přizvaných států. Rok 1926 je pro Československo velmi významný první výstavou v dostaveném pavilonu od architekta Otakara Novotného. Pavilon postavený na lukrativním pozemku parku Giardini hned vedle pavilonů Francie a Velké Británie, představuje do budoucna důležitou pozici mezi pavilony významných evropských mocností. Jako prvním vrchním komisařem zodpovědným za organizaci je jmenován pán Vilém Štech, český historik umění a profesor Akademii výtvarného umění v Praze, který ve své funkci komisaře působí až do roku 1938. Od roku 1940 se souhrou historického vývoje Evropy odráží i výstavy v Československém pavilonu reprezentující převážně období ve znamení totalitních režimů. Tou dobou Československo prezentuje naše umění převážně dle politické situace v zemi. Představitelé vládnoucí mocnosti rozhodují o výběru vystavujících umělců v plné míře tak, že vystavená díla jen okrajově reflektují určující vývoj na poli světového umění.
O nové epoše pro výstavní pavilon a Benátkách se dá mluvit až po roce 1989. V roce 1993 dochází k rozdělení Československa a pavilon se nadále dělí do užívání obou států. Významným milníkem pro bienále je také rok 1991, kdy dochází k první výstavě bienále architektury, kterého se tehdy účastní i Československá federativní republika. V dnešních dnech se po rozdělení pavilonu a společných projektech se Slovenskou republikou došlo k upřednostnění modelu střídavého využívání pavilonu v Benátkách. Účasti na Benátském bienále nás provází prakticky celou moderní historií republiky a vypráví příběh o tom, že historický vývoj země, tak i prezentace našeho umění a kultury neměly vždy zcela na růžích ustláno. Avšak nejenom budoucnost Benátského bienále a naší účasti, ale i samotný vývoj kulturního smýšlení našeho státu a globální rozvoj nám přináší nové výzvy, jak kráčet kroky sdílení, inspirace a dialogu s celým světem a připravit nám a dalším generacím tuto cestu méně trnitou.